Ryoheiovi bližní 01 - Hajime
Hajime „Hodnotu věcí pochopíte, až ve chvíli, kdy je ztratíte.“ To je neskutečně pravdivé pořekadlo. Vždy jsem miloval svého bratra. Tak jako to u starších sourozenců bývá, v dětství to pro mě byl veliký vzor. Prošlapoval cestičku, ukazoval kudy se vydat a čeho se naopak vyvarovat. Učil mě, ochraňoval a já ho za to obdivoval. Jenže pak nám zemřela matka a vše se rozsypalo jako domeček z karet. Zatím co já svůj žal pohřbil v učení a později v práci, Ryohei utekl ke hrám a přátelům. Táta se domníval, že všechno vzdal, když nechal školu a ani si nehledal práci. Pravdou ale je, že bojoval s krutou realitou a my jsme nebyli moc nápomocní. Zalezlí ve svých vlastních mechanizmech, jak zvládat bolest ze ztráty, jsme ignorovali jeho potřebu blízkosti, klidu a sounáležitosti. Byl jsem chválen za své úspěchy a nasazení, zatímco on byl přehlížen. Přitom to mělo být naopak. Jemu měla být věnována pozornost. Mě by stačil klid a odvedení mysli od negativních emocí a myšlenek. Kéž by mi toh...