V ohni

„Co jsi to proved!“ rozlehl se celým bunkrem zděšený výkřik, který byl v dost vysoké tónině na to, že zde žili pouze dva muži a jeden anděl.

„To, co by udělal každý rozumný tvor, jemuž se tato ohavnost dostala do rukou,“ odpověděl nezaujatě Castiel.

„Já si ji chtěl přečíst,“ zaúpěl Sam. „Jaká ohavnost? Je to jen kniha.“

„Pak je jen dobře, že jsem ji zničil. Evidentně nemáš nejmenší ponětí, jaké zlo a odpornost se skrývala na jejich stránkách,“ anděl byl se sebou celkem spokojený, přítelovo zděšení nad jeho činem s ním nikterak nehlo.

„Byla prokletá? Mohli jsme to zlomit, nebo odčarovat, nemusel jsi ji hned pálit. Knihy se nepálí, to dělají jen barbaři a lidé, kteří si neváží literatury a vzdělání.“

„Nebyla prokletá, je problémem sama o sobě. Vážím si literatury i vzdělanosti, ale tvoje a Deanovo zdraví je mi přednější. Jsem si jist, že pokud bys tu odpornost četl, buďto bys zešílel, nebo by na tebe čekal ještě horší osud,“ odůvodnil svůj čin boží posel a Sam na to již neměl co říct, a tak se pouze zahleděl do plamenů na desky, které byly olizovány červenožlutými plamínky ohně a na kterých se skvěl titul: Necronomicon, Abdul Alhazred.