Zbylé zlo

 

Zbylé zlo

 

 

Skleněné dveře se otevřely a do openspaceu vstoupil vytáhlý, hnědovlasý muž. Na sobě měl flanelovou košili se svetrovou vestičkou, špatně ladícím sakem a hnědými riflemi. Z tenisek mu čouhaly neodpovídající ponožky. Pod očima měl hluboké černé kruhy a na pravé tváři ošklivý šrám. Morgan si byl jistý, že zhubl nejméně pět kilo. Bezpečně ho však poznal, i když sotva věřil svým očím. Zatraceně, bylo to jako zázrak: Dr. Spencer Reid, po tom všem, živý a zdravý, stojící u svého bývalého stolu na ústředí FBI. Už uběhly téměř tři roky, ale Morgan si to pamatoval, jako by se to stalo včera.

Řešili tenkrát případ v Miami a bylo to podivnější než normálně. Celé se to motalo kolem rituálních vražd. Useknuté hlavy, mušle v očích a ústech obětí, kresby křídou na zem a Reid, který neustále na sobě měl ty sluneční brýle, ošíval se a protíral si oči, to vše v Morganovi vyvolávalo velmi špatný pocit, že jako lovecký informátor neodvedl dobrou práci při třídění Penelopiných složek. Nakonec se ukázalo, že za vraždami stál přeci jen člověk. To nebyl ten problém, problém nastal, když jejich nejmladší člen zmizel. Stalo se to, když znovu přišli do vývařovny a Spencer našel tu fotku domu, kde dříve Ruiz bydlel. Mysleli si, že jejich génius, který vždy měl tendence přitahovat problémy jako magnet, šel do té opuštěné barabizny sám, a to bez vesty. Avšak když vpadli do domu, našli tam jen Walkera, Moralese a Ruize. Teprve po dvou dnech se povedlo Garciové vyhrabat záznam, na kterém jejich kolegu unášelo to nejhledanější vražedné duo v celých státech.

Nestihl ani pořádně zpracovat tyto nové informace a strachovat se o svého přítele, když mu v kapse zavibroval jeho druhý telefon. Garth s nadpřirozeným problémem! Morgan ho v tu chvíli měl chuť proklít do třetího kolena, ale spokojil se jen se zlostným zavrčením: „No, co je! Teď se to moc nehodí.“

„Om-mlouvám s-se, že obtěžuji, ale, ale m-myslím, že tohle budeš chtít vědět,“ vykoktal ze sebe lovec na druhém konci. Pak se již klidněji zeptal: „Doktor Spencer Reid je jedním z tvého týmu, že?“ Morgan se neubránil tomu, aby zadržel dech, musel se však ovládat, nestál od ostatních příliš daleko, aby nepoznali, že se něco děje.

„Ano,“ potvrdil přiškrceně. „Právě byl unesen.“

„Pak pro tebe mám dobrou zprávu. Nebyl unesen, vzali jsme si ho pod naši ochranu,“ řekl Garth a v Derekově hlavě se vynořila řada zmatených otázek: Ty Winchestery znáš a spolupracuješ s nimi, vždyť jsou to psychopati?! Kam jste ho vzali? Jak se opovažujete unést agenta FBI!? Jakou ochranu před čím?

Zvládl ze sebe vysoukat jen jediné slovo: „Proč?“

„Nejsme si jistí,“ Garth se na chvíli odmlčel a nervózně se zasmál. „Je něco jako Nkuyuv vyvolený ať to znamená cokoliv. Momentální důsledky toho jsou, že ho pronásledují všichni duchové, démoni a jiná stvoření, která by si s radostí pochutnala na jeho duši. Nemusíš si však dělat starosti, budeme ho chránit tak dlouho, dokavaď se nebude umět chránit sám,“ přísahal Fitzgerald.

„Hodláte z něj udělat jednoho z vás,“ došlo Morganovi a jeho tvář se při tom uvědomění zkroutila do bolestné grimasy. Začal přemýšlet o tom, že by bylo možná lepší, kdyby jeho kolegu skutečně vzali nebezpeční sérioví vrazi. Pak by ho prostě mohli najít, zatknout je a bylo by po všem. Pokud se však Spencer stane lovcem, bylo pravděpodobné, že ho již nikdy neuvidí a pokud přeci jen ano, pak jako podezřelého v nějaké cele. Nehledě na to, že nadpřirozeno bylo děsivé, nebezpečné. „Stvoření, která si ráda pochutnají na Reidově duši“ neznělo nijak hezky. A jako bonus k tomu všemu nebude moci ostatním z týmu říct pravdu. Pohlédl na Penelopu, která teď poplakávala a objímala se s Ashley, Emily se zdála bledší než normálně, Rossi zachmuřeně hleděl na počítačový monitor, kde se ještě stále skvěli Winchesteři, jak nakládají omámeného Reida do Impaly, a na Hotchovi tváři se sice nehnul ani sval, ale Morgan si byl jistý, že již v duchu plánuje záchrannou akci. Měli právo vědět pravdu a zároveň dobře věděl, že nevědomost je v tomto případě sladká.

Morgan ke svému příteli přistoupil a vtáhl ho do medvědího objetí. Mladý génius to váhavě opětoval.

„Bože, chyběl jsi mi!“ vydechl Derek se značnou úlevou.

Reid mu do ramena zahučel něco, co znělo jako: „Ty mě též.“ Než se zase pustili.

„Moc rád tě vidím, myslel jsem, že už nikdy…“ snědý agent zavrtěl hlavou, raději na to nechtěl již myslet.

Spencer se unaveně pousmál. „Je po všem. Vyhráli jsme. Jack se stal novým Bohem a já se vracím ke své původní profesi.“

Morgan překvapeně a nechápavě zamrkal. „Ale co duchové, kteří tě pronásledují?“

„Dereku, vyhráli jsme. Už nejsou žádní duchové, či démoni na tomto světě. Neexistují žádné nadpozemské síly. Jediné zlo, které se zbývá, je zlo v lidech samotných,“ řekl, ale to už si nezvaného hosta všimnuli i ostatní, a tak svoji diskuzi o konci nadpřirozena museli odložit na později.