Blog neznámé umělkyně

  Šumava, Kašperské Hory K Vánocům jsem dostala poukázku na fotokurz. Avšak zvládla jsem ji využít teprve až teď kvůli škole i koronaviru. Bohužel nepřálo nám počasí. Sice v dešti a v mlze vyšly takové tajemné a jedinečné obrázky s květinami a sněhem, ale já těsně před tím, než jsem jela, zjistila, že nemám žádné pořádné boty. Své pohorky jsem totiž musela vyhodit, protože v nich byla zhruba tak pěticentimetrová díra. Navíc jsem si doma zapomněla stativ a všichni ostatní účastníci zájezdu, měli evidentně mnohem více zkušeností, takže jsem pravděpodobně působila jako naprostý nepřipravený začátečník. No jo, když se daří, tak se daří. Nicméně snad i tak se mi povedlo pár celkem slušných fotek. Spruce Concentration Crucifix on green path Tree branch Tree Bluebell in snow Path Trees, photographer and mist Meadow clover in the first snow Nature takes back its rights Autumn is here Toadstools Bracken Stone and river Vydra Vydra 2 Under the spruce Triangle Tongue Crucifix and leaf Crucifi...

  A small, big genius   “A friend is someone who knows all about you and still loves you.” - Elbert Hubbard   Hotch counted, and he didn't like the number. The first he had as breakfast, the second barely half an hour later, the third at the airport, the fourth on the plane, the fifth when they arrived at the crime scene, the sixth cup he stole from a local police sergeant, the seventh he took as a trophy when he deciphered the message from the unsub, the eighth on the way back, the ninth was above the list of reports and now he was making the tenth. Hotch frowned. He felt guilty watching his team member, but it was, after all, it was Reid. His Reid, the youngest member of his team, a brave, shy genius who was prone to addiction. Hotch had cured the young man once. Spencer's addiction to dilaudid must have been more dangerous, but dependence on caffeine seemed far more deeply rooted to him, for years, but only now it was beginning to escalate. If it goes on like t...

  Přetvářka                 Halloween 31. října, jediný den v roce, kdy si na obličej navlíknou masku úplně všichni, nejen superhrdinové a padouši. Peter měl tento svátek odjakživa rád. Miloval koledovat a všechny ty cukrovinky, které u toho získal. Které dítě nemá rádo sladké? Ale nebylo to jen o tom si nacpat břicho. Miloval i tu tajemnou, záhadnou atmosféru. Každý mohl být alespoň na jeden den tím, kým chce být. Nebo to bylo přesně naopak? Byl to den, kdy se lidé přestali přetvařovat a ukázali světu svoji pravou tvář, tu kterou nosili ve svém srdci?                 Peter se zrovna vznášel nad ulicemi. Další den, další obhlídka. Superhrdina si nemůže vzít dovolenou ani o svátcích, i když se již těší na party se svojí přítelkyní a nejlepším kamarádem. Ještě jeden blok, a pak se snesu v postranní uličce dolu, přestanu bý...