Blog neznámé umělkyně

Ronaldovo varování Jako obvykle bylo U Tří košťat narváno. Díky incidentu v hospodě U Prasečí hlavy se sem nahrnuli nejen podivíni, kteří by jinak šli do Aberforthova hostince, ale byli zde i bystrozorové, kteří tu záležitost vyšetřovali. Navíc, jako by to nestačilo, ještě se jednalo o sobotu. Děsivá kombinace! Aspoň že Bradavice neměly jeden z těch víkendů, kdy vesnici zaplavila banda studentů, protože to už by byl zmatek na druhou. Harry však neměl moc čas se rozhlížet. Sotva prošel dveřmi, někdo ho popadl za zápěstí a zase ho táhl pryč. "Pojďme ven, tam není slyšet vlastního slova," zavrčel mu do ucha. Hrdina kouzelnického světa poslechl, i když se mu do toho lezavého počasí, které venku panovalo, znovu nechtělo. Zapadli do jedné prázdné uličky, kde se na něho druhý muž téměř vrhl. Popadl ho za klopy kabátu, přitiskl ho k nejbližší stěně a zasyčel: "Zešílel jsi?!" "Uklidni se, Weasley, na tvé emocionální výlevy není nikdo zvědavej," oplatil Harry zrzkov...

Táborový oběd Byl zrovna čas oběda. Celý tábor se za obvyklého ruchu sešel v dřevěné jídelně a k jídlu se podávaly smažené řízky s rozvařeným bramborem, na tamější poměry obzvlášť veliká lahůdka, o kterou každý vyhládlý skaut měl veliký zájem. Děti sestrkaly s ešusy v řadě a hlavní vedoucí a zároveň kuchař v jedné osobě se je snažil nějakým způsobem zpacifikovat. Každý kdo dostal svůj příděl, mohl pak zamířit v jídelně k jednomu ze sedmi stolů, "hlavního", kde seděli většinou vedoucí a šesti stolů určených pro mládež. Prvnímu stolu se rovněž také přezdívalo "velitelský", protože u něho sedávala většina kapitánů a pod kapitánů. U chodbičky patřilo místo podkapitánovi druhé družinky Větrníkovi. Mladík ostrých slov a přímočarého jednání s trošku dívčím přesto tvrdým uličnickým vzhledem, dlouhými zrzavými vlasy svázanými do culíku, pihami na nose, průzračně zelenýma očima a bledou pletí. Hned vedle byl další podkapitán. Chřestýš patřil ke čtvrté družince a byl nejmladší...

Chlupaté srdce Náš hrdina nepředpokládal, že Henry Godwin, muž, který ho v nemocnici napadl, pracoval sám. Vedlo ho k tomu několik vodítek. Zaprvé, Godwin nebyl zaměstnancem ministerstva, takže kdyby jednal sám, zřejmě by si objednal Smrtipláště na černém trhu, nebo by zabil Sharpa úplně jiným způsobem. Rozhodně by kvůli tomu nevymáhal povolení o přepravě od Goylea, aby mu následně vymazal paměť. To by pro něho samotného bylo moc riskantní. Dále nebyl ani hráčem Montroseských strak, a tak těžko mohl přidat Felix felicis Rogerovi, Marcusovi, Rosseovi a Katie do jídla. Jak by zjistil, že zrovna tito hráči půjdou po tréninku před zápasem do mudlovské restaurace, do jaké a jak by to přidal do jídla? Také tu byla otázka: proč někdo pro "zneškodnění" dobrého skoré Strak použil právě tento lektvar, který jeho uživatelům přináší štěstí? To nebyla příliš výhodná strategie. Mohlo se stát, díky účinkům lektvaru, že by se na daný doping nepřišlo. Navíc to byl přípravek poměrně drahý. Pok...

Invidia Závist vzniká tehdy, kdy určitá osoba vášnivě touží po majetku (nebo vlastnostech) druhé osoby. Závist může vyústit v poškozování druhé osoby, ke krádeži, nebo k sabotáži. Na světě je jen šest bytostí a věcí, které mají tu moc splnit vám cokoli, co si zamanete, aniž byste se museli zaplatit svojí duší. Věci a tvorové schopní překroutit čas a prostor, převrátit realitu a bolest obrátit v radost. Většina z nich však hraje podle svých pravidel a tam, kde jsou ruce lidí, tam je i lidská závist. Jednou z těchto zázračných věcí byl deník jisté neznámé spisovatelky, která žila jen pro svoji rodinu a psaní natolik, že po sobě údajně zanechala několik svazků zápisníků, do kterých přešla její duše, a tak když do nich majitel něco napíše, duše oné spisovatelky dá sílu k tomu, aby se slova stala skutečností. Tento deník věnovala osobě, která pro ni byla vším. Těsně však po její smrti byl deník až snad na jeden svazek ukraden. To byla pravda, nebo alespoň ta nejpravděpodobnější verze. Další...