Balada o Smrti a Životě Povím vám jednu baladu, o přírodě a starém řádu, o Smrti a Životě, o přátelství a samotě. Byla jednou jedna Smrt, a to není jen nějaký drb, za samotné zlo byla brána, údajná služebnice Satana. Ničím takovým však nechtěla být a čirý smutek jen sít, nechtěla se v samotě topit, a na hřbitovech mít svůj pobyt. Toužila po dobré společnosti, přes staletí věků její nesmrtelnosti. Koho by však měla oslovit, aby ho svou činností nemohla ztratit? Byl jednou jeden Život, a nebyl to žádný idiot, věděl, že rozdává smích i pláč, a že v řádu země je silný hráč. Smrt ho jednou potkala, věděla, že se na něj pěje chvála, avšak i to jí nemohlo připravit, na krásu jeho kvalit. Okamžitě se do Života zamilovala, a tak hned vypadla z ní lež neskonalá. Věděla, že nemůže přiznat svou pravou tvář, ztratila by možnost přátelství a tu krásu, zář. Zeptal se jí se zájmem: "Kdo seš?" A ona na to: "Oproti tobě jen chabá veš." I přesto stali se přáteli, aniž by pravdu si řek...