Smetí z mé kapsy – střípek nepravděpodobnosti

Pepa se zarazil. Předním se vynořil vlak na kolejích. Byla to obrovská majestátná mašina. Pepa si ji se zaujetím prohlížel. Především ho fascinovala lokomotiva. Byla na ni obrovská báň s vodou, nad níž se nacházela velká roura a okolo byly velké tyče z podivného materiálu.

Strojvedoucí vykoukl ven z okna. "Hej kluku, co tu děláš?"

"Nic moc. Jen něco takového jsem ještě neviděl," odpověděl Pepa a ukázal na báň s vodou a na tyče.

Strojvedoucí se chraptivě zasmál. "Víš, hochu, tohle je vlak na nepravděpodobnostní pohon a ty tyče jsou tyče nepravděpodobnosti. Ukážu ti, jak to funguje," strojvedoucí na chvíli zmizel a když se pak znovu objevil, tyče začaly pomalu vibrovat a poté z koleje vyrostla sedmikráska.

"No páni, to je skutečně nepravděpodobné," přikývl Pepa, hned poté se z nebe snesl malý meteorit a květinu zničil. "No, a tohle je asi také vysoce nepravděpodobné," komentoval to Pepa dál.

Strojvedoucí přitočil ještě více páku na nepravděpodobnosti a voda v baňce se začala vařit.

"Je, já už vím, jak to funguje," vypískl Pepa. "Ta voda v báni se začne vypařovat a pára vstoupí do roury. Ten vlak de facto jezdí na páru."

"No, tak to původně mělo fungovat," potvrdil strojvedoucí Pepovi jeho myšlenku. "Ale když jsme přidali ještě více nepravděpodobnosti, vlak se rozjel sám od sebe a bylo to mnohem efektnější."

<< předešlý díl