Česká vize

 

Česká vize

Mezi dny 3. a 9. května se uskutečnil festival Česká vize. Tato celostátní přehlídka studentského a amatérského filmu má dvě kola, přičemž první z nich je ještě rozděleno do šesti sekcí dle krajů: Praha (Praha, Ústecký a Liberecký kraj), Tachov (Plzeňský a Karlovarský), Kroměříž (Zlínský, Moravskoslezský a Jihomoravský kraj), Zruč nad Sázavou (Středočeský, Jihočeský a kraj Vysočina) a Červený Kostelec (Kralovéhradecký kraj). Klade si za cíl vytvořit prostor pro rozvoj nových talentů a předávání zkušeností mezi generacemi. Letošní ročník se odehrál stále ještě online přes webovou stránku filmdat.cz a má maličkost se ho účastnila coby porotce pro kraj Praha.

Teď si možná říkáte: "Ale proč jsi nám o tom nedala vědět již dřív? Podívali bychom se na filmy, přes měsíc jsi již nevydala žádný článek na blogu a teď najednou tohle." No, důvod je prostý, článek již existoval a existuje, nepublikovala jsem ho však tady, ale v časopise Videohobby. Jedná se o český čtvrtletník zaměřený na amatérskou filmovou tvorbu. Můj článek najdete v  čísle 2/2021 na stranách 12. a 13. Nebudu tedy rozebírat celý festival znovu, ale shrnu to pouze do pár vět.

V letošním roce se za kraj Praha sešlo mnoho kvalitních a zajímavých snímků. Mohlo by se zdát, že koronavirus se promítl jen na způsobu, jakým festival proběhl, nicméně když se podíváme blíže na filmy, které v tomto roce byli oceněny, zjistíme, že se většina z nich buď přímo dotká tématu pandemie (Tristan, Isolda a covid, Car anntena a z neoceněných Láska je všude kolem nás, Lockdown či Malé lidové poučení), nebo obsahují chmurné motivy jako strach, paranoia a vina (IHAN, Poslední rána, Dusno, Kain & Abel), uzavřený prostor (Jailbreak, PROJEKT), ztráta bližního, které s pandemií souvisí (Na rozcestí, Kain & Abel a neoceněný Last moment). I když některé filmy vznikaly ještě před koronavirem osobně bych řekla, že i tak můžeme mluvit o jisté výpovědi doby a tom, že některá témata rezonují teď více, než dřív.