Ira Hněv se projevuje nekontrolovatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě. Ten den začal stejně jako každej jinej mého zpropadeného života. Probudil jsem se celý zlámaný, rozmrzelý, nebo bych spíše měl napsat zmrzlý a mrzutý v deštivém ránu s mobilem zvonícím u ucha. Ne, nebyl to mnou samým nařízený budík, vstávat do práce už jsem roky nemusel, jedna z výhod člověka, jenž má práci jako já, někdo mi volal. Známá melodie písně Prayer od skupiny Disturbed hlasitě vyřvávala po celém fordu a já měl tak akorát chuť vzít mobil a roztřískat ho, ale ovládl jsem se a místo toho vzal hovor. Ani jsem se nepodíval, kdo volá, prostě jen zmáčkl tlačítko se zeleným telefonkem a přiložil si přístroj k uchu. Bože, jestli to bude jeden z těch otravů, co volají, jen aby vám vnutili vyšší tarif, tak si to tentokrát opravdu schytá. "No," zahučel jsem ještě rozespale do telefonu. "Joe?" ozvalo se váhavě z druhého konce. Marně jsem v paměti zapátral, kdo by to tak podle hlasu měl...
