Jelen a laň (Bonus) Byla zraněná a osamělá. Zlí vlci ji odehnali od jejího stáda. Had, kterého se pokusila sníst, ji pokousal a ona teď zoufale hledala zdroj vody. Kéž by našla napajedlo, jež by jí pomohlo zažehnat jed kolující v žilách. Bloudila ovšem neznámými končinami lesa. Nevěděla, kde hledat. Slunce se již dávno přehouplo přes obzor. Rozhodla se, že to vzdá a složí hlavu v borůvčí, když tu náhle uviděla mezi houštinou mladých smrčků pohyb. Zastřihala ušima a s napětím čekala. Zanedlouho poté přišel ON. Měl úchvatnou bílou srst. Pod jeho kopýtky se chvěla tráva. Zlaté paroží, které mu vystupovalo ze štíhlé elegantní hlavy, se v namodralém svitu měsíce krásně třpytilo. Nemohla uvěřit svým očím. Pozorovala ho se zatajeným dechem. Je to Bůh, Smrt, Pán lesa? Nevěděla, ale na tom nezáleželo. Byl tady a jen vidět ho, setkat se s ním, bylo nepopsatelné. On ji však chtěl dát nejen to. Přišel až k ní, zastavil se a pohodil hlavou směrem doprava. V jasném gestu: "Vstaň a následuj mě!...