Poslední přání "Dean," oslovil jsem ho na tom hřbitově a ještě naposled ho objal. "Mohl bych jít s tebou," nabídl jsem se, ale laskavost v tom žádná nebyla, jen sobecká touha zemřít s ním, protože jsem se bál života beze smyslu, bez něho. Ale on měl jasno. "Ne, ne, ne," zavrtěl hlavou. "Ne, musím to udělat sám." Na chvíli se zadíval na Sama, a pak zpět na mě. "Poslyš, jestli… až se to povede, Sam se z toho zhroutí." No, ovšem Deanova první priorita - jeho bratr. "Takže mi na něj dej pozor, dobře? Ujisti se, že neudělá žádnou pitomost," uložil mi to samé, co jemu bylo před lety svěřeno, s váhou místa, kde ležela jeho zesnulá matka. "Jistě," slíbil jsem, i když sám jsem zatím vůbec netušil, co bude dál. Nevěděl jsem, jestli sám neudělám nějakou hloupost. Přesto Otec zemřel, ale nenastala Tma. Dean to dokázal, vyhráli jsme a mohli popít na jeho čest… za jeho oběť. Když už Sam nemohl, Crowley s Rowenou někam zmizeli a j...