Recenze na operu Salome
Recenze na operu Salome
Obecně o divadelním představení:
Opera Salome, na které jsem byla 7. prosince 2014 ve Státní opeře, vychází ze hry Oscara Wildea a libreta Richarda Strausse a je převyprávěním biblického příběhu o Salome a Janu Křtiteli ze Starého zákona.
Píše se rok 4 n. l. a Herodes Antipas (Jacek Laszczkowski), tetrarcha galilejský, v touze po moci odstraní svého bratra a ožení se s jeho manželkou Herodiadou (Veroinika Hajnová), čímž vyvolá pobouření mezi Židy. Oba žijí ve svazku, který byl založen na krvi a podle zákona je považován za krvesmilstvo. Dcera Herodiady, nevlastní dcera Heroda, je Salome (Gun-Brit Barkmin).
Příběh začíná jednoho dne u večeře, kdy opět Herodes vulgárními a erotickými narážkami na Salome. Najednou se z hůry ozve tajemný Hlas předpovídající příchod Mesiáše. Nikdo mu nerozumí, ale každý na něj reaguje. Zazní domněnky, že je to hlas mystika, nebo proroka žijícího na poušti. Je vysloveno i jeho jméno Jochanaan (Tomasz Konieczny). Salome poslouchá jako v hypnóze. Hlas v ní vyvolá nějakou intimní výzvu, začíná snít o setkání s neznámým Jiným. Salome ve své ložnici sní a vzpomíná na minulost, která byla její noční můrou. Idealizuje si Hlas a touží po jeho těle, je však odmítnuta.
Herodes je opilý a šílený, posedlý terorizuje Herodiadu a bezostyšně svádí Salome. Má vidiny, ve své kuchyni vidí Židy hovořící o Mesiáši, žene ho pocit viny kvůli bratrovi. Hlas Jochanaana ohlašuje smrt hříšné ženy. Zoufalý Herodes, vidí konec a prosí Salome, aby mu zatančila. Ta se chopí šance a za tanec, aby se Herodesovi za všechnu jeho tyranii pomstila, žádá Jochanaanovu hlavu.
Pro a proti, proč se přijít na toto představení podívat…
Opera Salome, ač má biblický název, v podání režiséra Mariusze Trwlińskiho a scénografa Borise Kudlička nabývá moderních kulis z 20. století a tomu odpovídají i kostýmy (Marek Adamski), celkový výraz i použitá technika. Opera Salome nabývá expresivní, surrealistické a psychedelické podoby, kdy je rozostřena hranice mezi snem, extází, vidinami, minulostí a realitou, které v záhadném mixu se točí kolem hlavních postav a silně ovlivňují jejich činy. To vytváří skutečně jedinečnou podívanou, ale může se leckdy stát, že divák danou scénu s takovouto nadsazenou abstrakcí nepochopí.
Příkladem takovéto scény je například, kdy má Salome zatančit, na místo tance však je ukázán sled obrazů z minulosti, věcí co Salome vytěsnila z paměti. Salome jako malá holčička prochází sledem perverzních zkušeností s dospělým mužem, který vystupuje střídavě jako opatrovník a mučitel. V dívce se rodí touha po pomstě. Muž přichází o hlavu. Tato scéna je ohromující a po všech stránkách propracovaná, ale těžko uchopitelná, stejně jako hned na začátku, když Salome sní o Hlase Jochanaana, zapomíná na minulost a blouzní. Na scéně se objevuje velký pavouk a také tam stojí zrcadlo, na které je promítán rozostřeně Salomin portrét, nebo záhadná postava, která má být ztělesněním Hlasem Jochanaana.
Vůbec toto ztvárnění Salome tentokrát hodně vsadilo na vizuální stránku s řadou videoprojekcí (Bartek Macias), ale nemohu říci, že by zvuková stránka oproti tomu nějak zaostávala. Hudba Richarda Strausse je do značné míry nemelodická, temná, ostrá a výrazná, dokreslující tak celou ponurou atmosféru.
Opera Salome je tedy rozhodně zajímavým představením, které stojí za to vidět, pokud máte rádi netradiční zpracování klasických děl a snesete několik vulgárních a erotických narážek.
Komentáře
Okomentovat