Blog neznámé umělkyně

Kdyby někdo nevěděl jsem J.K. a letos jsem nastoupila na VŠCHT obor Restaurátorství uměleckých děl ze skla a keramiky. Vase - semestrální práce z předmětu broušení skla (zatím není hotová) Ceramic vase - práce z předmětu keramiky Pillar - práce z předmětu věcné kreslení Cubes - práce z předmětu věcné kreslení detail rag - práce z předmětu věcné kreslení Buddha - keramický Buddha, předtím než se mi rozbil... Buddha destroyed - keramický Buddha, po tom, co se mi rozbil Buddha (work my classmates) - Buddha mé spolužačky, kterého jsem začišťovala, zahlazovala a upravovala Shapes of glass - semestrální práce z předmětu vitráže Tile (gamblers) - práce z předmětu keramiky Ancient statue - práce z předmětu věcné kreslení Beauty of boxes and baskets - práce z předmětu věcné kreslení Beads - práce z předmětu zpracování skla nad kahanem Glass flowers - práce z předmětu zpracování skla nad kahanem Saucers - práce z předmětu keramiky Buddha - práce z předmětu keramiky Shapes of gla...

Poznámka autora: Říkala jsem si, že jsem již dlouho nic nepřidala, bohužel nemám moc času, navíc píši najednou několik sérií, které bohužel tady asi neuvidíte, a to mi bere všechen zbylý čas, takže jsem přemýšlela, co bych sem mohla hodit, abyste "nestrádali". Nakonec jsem se rozhodla pro prolog jedné nové série povídek, která zatím má pouze onen prolog, epilog, koncept a část první kapitoly. Název Deník J.K. je zatím jen pracovní a ani nevím, kdy a kde se tato povídka objeví, ale až se tak stane, dám vám rozhodně vědět. Proto, že je zatím tak nekompletní, nechtělo se mi sem dávat info, ale něčím vás nalákat můžu. Snad vás prolog zaujme. :-) Prolog Otevřel jsem skleněné dveře, sundal si své fialové chlupaté papuče a bos jsem vstoupil na terasu. Dlaždice mě studily do nohou. Pohlédl jsem na noční oblohu. Byla přesvícená, kromě měsíce jsem na ní neviděl jedinou hvězdu. To v městech bývá. Teplá letní noc. Nadechl jsem se, abych nahnal do plic trochu čerstvého vzduchu. V obýváku...

Já jsem Grimm Moje tetička zemřela, a když do očí smrti hleděla, tak mi potichu pravila, že jsem Grimm. Ničemu z toho jsem pořád nerozuměl, pochopil jsem, když jsem je uzřel a díky tomu jsem se s tím srozuměl, že zrovna já jsem Grimm. Dnes ráno zabili dívku, upír ji kousl do krku. Upír, je to pravda vskutku, protože já jsem Grimm. Konzultoval jsem to s vlčkem, mým velmi dobrým přítelem, ten mi poradil, jak bojovat s upírem, musím bojovat, protože jsem Grimm. Doma se nám rozbila lednička a přišla ji opravovat lasička. Bála se mě chudinka, protože věděla, že jsem Grimm. Juliett to přišlo divné a mně to zase přišlo trapné, neustále jí lhát mi připadá špatné, ale nemůžu jí říct, že jsem Grimm. Juliett, vlček, můj kolega a přátelé, nemůžu pustit ze zřetele, že jsou všichni v nebezpečí, a ta situace bude jen a jen horší. To vše kvůli tomu, že jsem Grimm, to se však nezmění, a to je mé trápení, to že jsem a budu vždy Grimm.

Jedu takhle tramvají Jedu takhle tramvají, takto o půl třetí světla jen hrají. Zelené, modré, červené a žluté světla lampionů v černé tmě noci jen planou. Nastoupivší do tramvaje bezdomovec, smradu a puchu zplozenec. Nastoupivší do tramvaje prostitutka, tento čas je její denní špička. Další kdo s námi jel, byl feťák a opilec, který klel. Normálních pracijících lidí pomálu a já se z toho strachy klepu. Hlavně už dojet na místo, už jsem skoro doma, no proto! Noční jízda tramvají stojí za to! >> další díl >> předešlý díl

Terárium pro jednorožce Koupil jsem si v obchodě jednorožce a hned poté jsem ho musel umýt v řece. Jednorožec jest to krásné stvoření, kterých ve všední den moc není. Kvůli ostatním lidem a před říčním chladem slíbil jsem mu terárium, ale vytvořit ho bude um. Teď totiž nemám peněz ani měšce, budu muset prodat svého jednorožce a to nepůjde vůbec lehce. >> další díl >> předešlý díl

Odpornost jest zrůdnost této poezie Nesmyslně skládám rýmy a přitom chrchlám z rýmy. Blahoskloněn jest buď skladateli, avšak pouze a jen mezi přáteli. Nakonec číst to nikdo nemusí. My, ty ani já ho nenutí. Nikdy si však nemůžeš býti jistá, že v tom objeví něco ta generace, co chlastá. A tak poezie bez mysli, čtou všichni v budoucnosti povinně a to i na intelektuální hladině. >> další díl >> předešlý díl

Budík Ráno než se rozední, spím jak na trní. Buzení je mé trápení, strachy se klepu, že zazvoní. Ach můj Bože, budík, můj budík! Zvoní tak, jak vřeští králík! Už vstávej a buď správný chlapík a neklepej se z toho jak ratlík. Ráno raníčko panna vstala. Budík svůj zaklapla a zase opět ulehla. >> další díl >> předešlý díl

V hlavě mám prázdno V hlavě mám prázdno, ale není na to bráno. Bez ohledu na piliny, ve školství jsou skuliny. Místo do školy na nákupy, je to jak zapomenout slipy. Koupit si klobouček a to vše bez brček. Dělejte věci šíleně. Dělat věci rozumně, nenazíráte na svět moderně. >> další díl >> předešlý díl

Tlachy v posluchárně Sedím tu v posluchárně, pouze a vždy na jedné straně. Bla, bla, bla slýchávám a nic na to nedbám. Bez víry a vize, tápám v tlukotu mlze. Minuta zdá se hodinou, stala jsem se starou. Seber papír a tužku. Strč si bonbón do krku, protože nudné je tu vše vskutku. >> další díl >> předešlý díl

Je to už osm let, co jsem ji potkal. Měla na sobě pánskou košili, sako džíny, cylindr a pod nosem falešné fousy. Ač jsme měli v kroužku dostatečné množství kluků, přesto hrála muže. Svou roli hrála moc dobře, ostatně skoro jako každou roli, kterou dostala, jak jsem se později přesvětil. Tato její role ji však sedla na míru, to jsem tenkrát však ještě nevěděl, až několik dnů poté jsem nabyl alespoň matného tušení. Potkal jsem ji ve škole na chodbě, což by nebylo nic tak zvláštního, když jsme chodili do stejné školy. Měla na sobě černé džíny, košili, která sice nebyla už pánská, ale za blůzu bych ji mohl považovat stěží, a pod ní černé tričko. Na rukou ani na krku se jí nehoupal žádný přívěšek a ani náramek, či neměla ani prstýnek, prostě nic. Přišla ke mně a usmála se. Pohlédl jsem ji do obličeje, ani ten neměla nijak nalíčen, neobtěžovala se ani s rtěnkou. "Ahoj, jak se vede?" navázala rozhovor, musela si mě pamatovat. "No, stojí to za hov**," odpověděl jsem až nezv...

Smetí z mé kapsy - Střípek lži Povídka Žánr: Jednorazove, love Popis: Člověk si nandavá a sundavá masky podle své role, ani nemrkne. Život ve společnosti je hra a dobrý herec dokáže bezvadně obelhat své okolí, a tak uchovat o sobě nepříjemnou pravdu v tajnost. Někdy se však může stát, že lžete svému okolí příliš dlouho. Uvíznete v roli. Krásná lež se tak stane pravdou a nepříjemná pravda pouhým drbem.